Publikováno: 14.listopad 2012
Megalomanii francouzské autmobilky Renault a její důsledky řešili zákazníci ještě na počátku nového tisíciletí. Problémy se nevyhnuly ani generaci Renaultu Scénic.
Kromě 4,26metrového Scéniku ze září 2003 se zjevil v dubnu 2004 i Grand Scénic, který délkou 4,49 m šlapal na paty velkým MPV. Nejdříve nabízel jen 5 plus 2 místa, po faceliftu přišla i oblíbená pětimístná verze s obřím zavazadelníkem.
Zákazníci oceňovali prostorný a kvalitně působící interiér, vynikající variabilitu (tři samostatně posuvná či vyjímatelná zadní křesla, zadní plato přestavitelné do několika výšek a zvlášť otevíratelné zadní okno), cestovní pohodlí a dobrou výbavu. Méně už nepřesné řízení, krátké sedáky, výhled vzad a u verze Scénic i prostor pro zavazadla.
V jiných modelech zpočátku velebený motor 1.9 dCi si z obvyklých výhod zachoval "jen" pružnost a tichý běh, sedmilitrová spotřeba a vlažná dynamika nenadchly. A to se nabízela i jednotka 1.5 dCi... Definitivním řešením byl pofaceliftový agregát 2.0 dCi, k mání i s moderním šestistupňovým automatem. Ten ale stál nekřesťanské sumy, proto budete ojetinu hledat déle.
Povinné ručení 2012: V letošním roce se ceny povinného ručení dostaly vlivem konkurence na historická minima. Máte-li starší smlouvu, porovnejte si vaši platbu s některou online kalkulaček povinného ručení.
Začalo to opět originálním a funkčním designem, útulným interiérem a vynikající výbavou - bezklíčový přístup, elektronická parkovací brzda či multiplexní palubní síť v té době oslnily. Jenže právě nedoladěná, extrémně složitá elektronika se stala Achillovou patou.
Radost z prostoru a abnormální nabídky odkládacích míst zakalily chronické výpadky všech možných i nemožných hejblat, z nichž právě ta výše jmenovaná zlobila nejčastěji. K tomu hanebně odbytá kvalita, místy podceněná mechanická konstrukce, problémy s prvními diesely dCi - a výsledkem je nedobré vysvědčení.
Elektronika umí nejen škádlit falešnými poplachy, ale i znehybnit celé auto. Smutný primát drží starší provedení bezklíčového přístupu, jehož šance na bezproblémové fungování jsou mizivé. Trable působí i kroutivá karoserie, praskající pružiny u starších ročníků, poddimenzované šestistupňové převodovky PK6 (s motory 1.9 dCi) a evergreen té doby – věčně praskající žárovky s obtížným přístupem.
Z nejstarších motorů dejte velký pozor na diesely. Předčasně jim odcházejí turbodmychadla, přičemž to u 1.9 dCi dokáže zničit celý agregát. Začne totiž propouštět olej do chladiče, kde se hromadí a sání ho jednoho dne strhne do motoru. Ten tzv. uletí do otáček, což končí mechanickou zkázou, pokud se nepovede jej zastavit - vypnout zapalování nestačí. Když spadne klínový řemen, zamotá se do rozvodového a následky jsou nasnadě. Totéž způsobí zadřená vodní pumpa.
Všechny verze 1.5 dCi kromě 78 kW používají vstřikování Delphi, přecitlivělé na kvalitu nafty. „Bonusem“ je sklon ke ztrátě komprese (1.5 dCi) či zkroucení hlavy válců (1.9 dCi). Proti tomu vypadají benzinové jednotky 1.4, 1.6 a 2.0 jako selanka, i se svými nevalnými výkony a spotřebou.
U čtrnáctistovky se připravte na výměnu zapalovacích cívek. Místo originálu Sagem volte spolehlivější druhovýrobu Bougicord – tisícovku za kus stojí tak jako tak. Ke konci nastoupily skvělé přeplňované dvoulitry, benzinový i naftový. Zásadnější problémy nedělají a díky pokažené pověsti modelu je seženete za lascivní ceny a bát se tolik nemusíte. Modernizované provedení (tradičně značené Fáze 2) je totiž daleko povinného ručení.
Začalo to opět originálním a funkčním designem, útulným interiérem a vynikající výbavou - bezklíčový přístup, elektronická parkovací brzda či multiplexní palubní síť v té době oslnily. Jenže právě nedoladěná, extrémně složitá elektronika se stala Achillovou patou.
Radost z prostoru a abnormální nabídky odkládacích míst zakalily chronické výpadky všech možných i nemožných hejblat, z nichž právě ta výše jmenovaná zlobila nejčastěji. K tomu hanebně odbytá kvalita, místy podceněná mechanická konstrukce, problémy s prvními diesely dCi - a výsledkem je nedobré vysvědčení.
Elektronika umí nejen škádlit falešnými poplachy, ale i znehybnit celé auto. Smutný primát drží starší provedení bezklíčového přístupu, jehož šance na bezproblémové fungování jsou mizivé. Trable působí i kroutivá karoserie, praskající pružiny u starších ročníků, poddimenzované šestistupňové převodovky PK6 (s motory 1.9 dCi) a evergreen té doby – věčně praskající žárovky s obtížným přístupem.
Z nejstarších motorů dejte velký pozor na diesely. Předčasně jim odcházejí turbodmychadla, přičemž to u 1.9 dCi dokáže zničit celý agregát. Začne totiž propouštět olej do chladiče, kde se hromadí a sání ho jednoho dne strhne do motoru. Ten tzv. uletí do otáček, což končí mechanickou zkázou, pokud se nepovede jej zastavit - vypnout zapalování nestačí. Když spadne klínový řemen, zamotá se do rozvodového a následky jsou nasnadě. Totéž způsobí zadřená vodní pumpa.
Všechny verze 1.5 dCi kromě 78 kW používají vstřikování Delphi, přecitlivělé na kvalitu nafty. „Bonusem“ je sklon ke ztrátě komprese (1.5 dCi) či zkroucení hlavy válců (1.9 dCi). Proti tomu vypadají benzinové jednotky 1.4, 1.6 a 2.0 jako selanka, i se svými nevalnými výkony a spotřebou.
U čtrnáctistovky se připravte na výměnu zapalovacích cívek. Místo originálu Sagem volte spolehlivější druhovýrobu Bougicord – tisícovku za kus stojí tak jako tak. Ke konci nastoupily skvělé přeplňované dvoulitry, benzinový i naftový. Zásadnější problémy nedělají a díky pokažené pověsti modelu je seženete za lascivní ceny a bát se tolik nemusíte. Modernizované provedení (tradičně značené Fáze 2) je totiž daleko kvalitnější.